Ředitelka základní školy Hrušková: Snažíme se podporovat lídry v našem týmu

Školu přebírala s pěti pedagožkami, dnes má téměř trojnásobný tým. Ředitelka Hrušková v rozhovoru prozradila, jakým způsobem motivuje lídry v týmu, i to, jak ji ve vedení lidí pomohl leadershipový program Ředitel naživo. ,,Naučili jsme se plánovat, sdílíme, sledujeme dopad výuky na žáky a celý rok jsme tvořili vizi, na které se podílel celý tým. Nyní vizi žijeme, sledujeme, jak se nám ji daří naplňovat,” říká.

Paní ředitelko, ve funkci jste osm let. Proč jste se rozhodla stát se ředitelkou školy?
Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych se někdy mohla stát ředitelkou školy. Moje paní ředitelka se chystala do důchodu a hledala svého nástupce. Zprvu jsem o postu ředitelky neuvažovala vůbec, ale když jsem si uvědomila, že do školy, ve které jsem třináct let učila a podílela se na tom, kam směřuje, by mohlo přijít úplně jinak naladěné vedení, do konkurzu jsem se přihlásila. Byla to pro mě nečekaná výzva, která zásadně změnila můj profesní život.

Byla jste oslovena kolegou či kolegyní, ať kariéru ředitelky zvážíte?
Byla jsem oslovena bývalou paní ředitelkou a panem starostou.

Věděla jste o někom dalším z kolegů, že zvažuje pozici ředitelky nebo ředitele na vaší škole?
Ne, nikdo jiný ze školy se do konkurzu nepřihlásil.

Čeho jste se nejvíce bála a jakou roli u vás hrála nejistota z netransparentního konkurzu?
Nebála jsem se a nejistotu z netransparentního výběrového řízení jsem nepociťovala.

Neznervózňovala vás ani obava, že kvůli malé velikosti vaší školy nebudete moci delegovat pravomoci na další kolegy?
Toho jsem se obávala velmi. Zažila jsem, že moje paní ředitelka je na všechno sama. Systém delegování jsem z vlastní zkušenosti učitelky neznala. Když jsem do školy nastoupila, tak měla naše škola 3 učitelky, 1 vychovatelku a 1 asistentku pedagoga. Nyní máme 13 pedagogických pracovníků a na utváření týmu širšího vedení neustále pracujeme. Hodně vycházíme z rozvojových rozhovorů s týmem, kde se ptáme na to, co mohou pedagogové nabídnout, co by je lákalo. Lídry v týmu se snažíme podporovat vzdělávacími kurzy, motivovat je. Narážíme na řadu potíží a slepých uliček, je to nikdy nekončící proces.

Které své schopnosti jste zhodnotila jako klíčové pro účast v konkurzu na pozici ředitelky?
Domnívala jsem se, že mám dobré organizační schopnosti, že jsem oblíbená paní učitelka, dokážu nadchnout svými nápady a že mám podporu zřizovatele, kolegů i rodičů.

U kterých jste naopak měla tušení, že budete muset získat až v procesu ředitelování?
Netušila jsem vůbec nic o vedení týmu a nic o procesech řízení školy. Do funkčního studia jsem se přihlásila až po jmenování do funkce.

A naplnila se tato představa? Jak od počátku vašeho působení ve funkci vypadala komunikace se zřizovatelem?
Se zřizovatelem jsem komunikovala pravidelně. Co se týká materiálního zabezpečení, tak mě vždy podpořil. Podcenila jsem ale vykomunikování všech změn, které chci ve škole zavádět. Neměla jsem žádnou oporu v tom, jak zavádění změny zařídit bez toho, aniž bych nezpůsobila obavy učitelů i rodičů. Nepodařilo se mi zvědomit překážky, na které můžeme narazit a příležitosti, které se změnou přijdou. To, čeho jsem se nejvíc bála, “papírování” bylo na funkci nakonec to nejjednodušší.

Co jsou v tomto vztahu největší výzvy?
Ve vztahu se zřizovatelem je pro mě nejtěžší slaďování představ o současné škole, o tom, jak má vypadat kvalitní učení. Velkou výzvou je zapojení zřizovatele do života školy. Hodně nám v tom pomáhá školní parlament, kdy se nám daří prostřednictvím dětí pana starostu se životem školy seznamovat. Do budoucna bychom ho chtěli přizvat i do výuky nebo k odpoledním kavárnám k metodám výuky. Máme velkou naději, že se to podaří.

V letech 2020-2022 jste se svou zástupkyní absolvovala leadershipový program Ředitel naživo. V čem bylo pro vaši školu přínosné?
Zásadní zlom ve své kariéře vidím v zapojení do programu Ředitel naživo a v následné exkurzi do Estonska. Unikátní je, že se jedná o program pro lídry –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ředitele a zástupce, tedy školní dvojici. Naučili jsme se plánovat, vedeme s týmem rozvojové rozhovory, pracujeme s plány osobního rozvoje a s profesními portfolii, sdílíme, sledujeme dopad výuky na žáky a celý rok jsme tvořili vizi, na které se podílel celý tým. Nyní vizi žijeme, sledujeme, jak se nám ji daří naplňovat. Plánujeme další práci na vizi, kde se budeme zamýšlet nad školními hodnotami a misí školy. Byli jsme také první škola na Kutnohorsku, která se otevřela pro ostatní ředitele a učitele při inspirativní návštěvě. Po absolvování programu jsme poskytli stáž i exkurzi pro další běh programu. 

Máte možnost sdílet s kolegyněmi a kolegy strasti z ředitelen? Je to případně něco, co byste výrazně ocenila?
Náš region Kutnohorsko je zapojen do pilotního projektu nadačního fondu Eduzměna. S ní přišlo sdílení ředitelů. To jsem do té doby neznala. Začali jsme si navzájem říkat, jak kdo řeší administrativní a provozní záležitosti. Výhoda sdílení se pak ukázala v covidu a s válkou na Ukrajině, kdy jsme se operativně scházeli on-line a snažili jsme se sladit naše postupy tak, abychom jednali všichni stejně. Tento koncept jsme zachovali a pravidelně se scházíme operativně on-line, naživo při velkých ředitelských setkáních, při menších pracovních setkáních ředitelské klubovny. 

V rámci Ředitele naživo se dvakrát ročně scházíme při několikadenních setkáních Komunity. Tato setkání pomáhají právě ve sdílení radostí i strastí. Nepanuje zde regionální rivalita a vznikají přátelství napříč republikou. Neváháme si zavolat, pomoct si. Je to unikátní projekt, který dal mému ředitelování úplně jiný směr.